Textoterapie

Textoterapie je pojem, pod který zahrnuju svou osobní zkušenost autora, lektora tvůrčího psaní a pastorálního teologa s tím, jak může lidem v nejasných životních situací pomáhat práce s textem, ať už receptivní, nebo produktivní.

Textoterapie v podobě, v jaké s ní pracuji já, není žádným ze směrů psychoterapie a ani to nepředstírá. Slovní základ terapie je zde používán ve svém původním významu léčba, podobně jako např. v sousloví zábalová terapie. Ta může někdy vyléčit nemoc, jindy zmírnit příznaky a ještě jindy jen navodit příjemný pocit. Poskytnout Vám ji mohou zdravotníci v lékařském zařízení, proškolený personál ve wellness centru nebo někdo z rodiny u Vás doma.

Protože základním nástrojem úzdravy je v rámci této terapie text, je jasné, že využívá postupů, které tu dávno jsou a s úspěchem se uplatňují: Dvěma základními jsou biblioterapie a terapeutický deník.

V rámci biblioterapie se využívá potenciální identifikace čtenáře či posluchače s postavami příběhu a možnosti zástupného prožitku, který může otevřít cestu k řešení vlastní situace. V závislosti na složení konkrétní skupiny mohou být využity i biblické texty - postupy hagioterapie nám nejsou cizí.

Z konceptu terapeutického deníku, jehož slávu založil především Jaroslav Skála v rámci legendárního SUR, přejímáme princip sebereflexe. Aktivity v rámci skupiny však tento horizont překračují a míří přes postupy narativní terapie (převyprávění a přeznačení příběhu vlastního života) k zástupné identitě v rámci fikčního příběhu. Naopak vůči postupům dnes oblíbeného journalingu (předdefinované šablony, pevná struktura) jsme mírně skeptičtí; přesto ani jeho přínos, zejména v pracovním kontextu, zcela nevylučujeme.

Z tradičních psychoterapeutických škol je pro nás největší inspirací Franklova logoterapie. Text je pro ni ideální platformou. Máme-li se se světem sdílet slovy, musíme do textu vložit sdělitelný smysl. Často právě tím, že účastníci potřebují dát smysl svému textu, začnou ho objevovat v příbězích své každodennosti.