Textoterapie

Vražda v Severní Karolíně a vražda v Utahu nejsou dvě izolované tragédie. Jsou to důsledky téhož sebezničujícího chování euroatlantické civilizace, jehož jsme už mnoho let zpola šokovanými, zpola vyděšenými svědky.

Nechali jsme si vnutit představu, že nemáme právo svobodně spravovat svou zem, kontinent a civilizaci. Že nemáme právo rozhodnout, koho do ní pozveme. A už vůbec nemáme právo určovat, jaká pravidla budou naši hosté respektovat, případně své pozvání zrušit, pokud bude jejich chování s principy naší společnosti neslučitelné. Jediné, co smíme, je žasnout nad tím, jak nás devastace veřejného prostoru, kulturní a náboženská arogance, drogy, pouliční kriminalita, násilí a vraždy civilizačně obohacují.

Nechali jsme si vnutit představu, že woke kultura, levicový aktivismus a pokročilá oikofobie představuje Veliké Dobro a konzervativní myšlení a pravicové hodnoty jsou typická Temná strana síly. Dopustili jsme, aby byl veřejný prostor zamořen diskursem, v němž je nejen normální, ale jediné možné stydět se za společenský vzestup a materiální zabezpečení a cítit se provinile za to, kam nás dovedly naše schopnosti, naše úsilí a naše píle. Akceptovali jsme rozdělení na privilegované a utlačené, místo abychom v diskurzu udrželi pojmy jako slušní, kultivovaní, pilní a pracovití a také hrubí, hloupí, líní a zlí.

Po dvou signifikantních vraždách uplynulých několika dní, které jako reflektory majáku nasvěcují marasmus, v kterém jsme se ocitli, už myslím není možné akceptovat zjevnou demagogii a zjevné lži. Kdo dnes podporuje levicové radikály a pomatené woke aktivisty, kteří obojí mají zastoupení na české politické scéně, má etický problém.