Textoterapie

Podpořit Korunu Českou jsem se rozhodl také proto, že pro mě v současném spektru politických subjektů představuje jedinou stranu, která se skutečně a neuhýbavě hlásí ke křesťanství. Ne k pofiderním „křesťanským hodnotám“, „křesťanské kultuře“ či „křesťanským kořenům evropské civilizace“. To jsou jen prázdná klišé, za nimiž nejčastěji není nic, a proto je lze naplnit libovolným obsahem. Koruna Česká se hlásí ke křesťanské víře, jejímu duchovnímu obsahu a náboženské praxi.

Tuto roli na naší politické scéně dlouho plnila Československá strana lidová (ČSL), od roku 1992 jako Křesťansko-demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL). V raných devadesátkách se tu na chvíli objevily Křesťanská demokratická strana (KDS, 1990-1996) a Křesťanskosociální unie (1992-1996), jejich potenciál se ale brzy vyčerpal. Křesťany zkrátka ve svobodných poměrech po listopadu '89 zastupovali lidovci.

Na konci první dekády jednadvacátého století se začali lidovci přiklánět k pragmatické či tzv. reálné politice. Duchovní a hodnotové zakotvení v křesťanství začalo být nejpozději od dob Miroslava Kalouska spíše deklarováno, než reálně zohledňováno v politice strany. Některá témata si lidovci samozřejmě coby erbovní stále podrželi (především prorodinnou politiku, otázku potratů, euthanasie atd.), ale šlo skutečně především o motivy na vývěsním štítu firmy.

V posledním volebním období, především v souvislosti s účastí ve vládě zahrnující strany otevřeně protikřesťanské (piráti Zábranský nebo Pikal ryčeli blahem nad tím, že podle statistik ubývá v Česku katolíků) však padly všechny zábrany. Lidovci ve snaze udržet se za každou cenu v koalici dělají zásadní hodnotové kompromisy, někteří (Marie Jílková) otevřeně propagují progresivistickou a woke agendu (manželství pro všechny). Zmatení věřící odcházejí k ANO, k SPD nebo k uskupením ještě extrémnějším.

Krouna Česká je tu také pro ty, kteří hledají autenticky křesťanskou stranu, jejíž řeč bude ano, ano – ne, ne.